ŽSV I. St. Město p/Sn. - TO StM S 30 Potok

Kasárna ve Starém Městě pod Sněžníkem

Důvod jejich výstavby byl jednoduchý. Na hranicích s Německem ( dnešní Polsko ) se budovalo opevnění, které musela obsadit vojska, která musela v době míru někde bydlet , cvičit a stravovat se. Datum zahájení výstavby není nikde přesně uveden, ale jako nejsprávnější se jeví termín jaro – léto 1938. Měl v nich být ubytován Strážní prapor XII. ČSA, který byl ustaven až 15.9.1937. Projekt kasáren zahrnoval celkem 13 budov: velitelská budova, společenská budova, kuchyň s jídelnou, budova s byty pro gážisty, 3 ubytovny mužstva, 5 skladů a 1 objekt pro pohonné hmoty.

Do konce září 1938 byla kasárna z velké části pouze rozestavěna, v některých pramenech se uvádí, že 1 až 3 budovy byly stavebně dokončeny. 

V období okupace místní radní řešili dostavbu kasáren s cílem zřídit zde " Učitelský ústav Staré Město" . 12. 6. 1941 okres rozhodnul o zřízení chlapeckého učitelského ústavu pro 150 studentů. ( v roce 1943 byl ústav přemístěn do Mohelnice – důvod neznám ).

Inventární kniha města uvádí německým zápisem, že v roce 1944 byly dobudovány další budovy pro sklady pro leteckou oblast č. VIII. Zda byla potom kasárna využita letectvem není známo. Z neověřených informací vyplynulo, že kasárna krátce po válce navštívili českoslovenští letci z Prostějova.

Po válce se do kasáren nastěhovala 1. rota 13. pěšího pluku ze Šumperka ( konec května 1945). Koncem roku se počet vojáků zvýšil na několik rot.

Fotografie z roku 1946

13. pěší pluk ( rota ) opustil Staré Město koncem roku 1949. V tomto roce byl umístěn do kasáren VÚ CO – 3996 ( útvar civilní obrany ), který měl v šestiměsíčních kurzech připravovat vojáky pro úkoly civilní obrany ČSR v případě války. Proběhly pouze dva kurzy. Pak byl útvar zrušen.

Začátkem roku 1951 byl 2. prapor 22. Aragonského pluku z Liberce převelen jako odloučená jednotka do kasáren ve St. Městě. ( celkem 4 pěší roty, jedna rota doprovodných zbraní – četa těžkých kulometů, baterie kanónů, baterie minometů a zásobovací jednotka. Asi 380 vojáků ). 22. Aragonský pluk byl koncem roku 1951 z Liberce převelen do Jeseníku..

V roce 1952 k praporu přišly nákladní auta Praga RN a nahradily koně. Prapor v kasárnách zůstal až do konce roku 1954. Pak byl odvelen do Jeseníku a v kasárnách zůstala jen jeho strážní jednotka. V této době kasárna měla rozlohu 36 322 m² , cvičiště 213 446 m² , a střelnice 818 442 m² ( více jak 106 ha). K faktickému odchodu do Jeseníku došlo až v únoru a březnu 1955.

V roce 1954 přišel do kasáren St. Města přísně tajný spis ministra národní obrany ( č.j.: 00438 ). Týkal se vybudování Výzkumného ústavu pro ochranu proti bojovým chemickým látkám. „ Na základě rozhodnutí s. ministra NO č.j.:006405/Se 1954 má se vybudovati Výzkumný ústav proti bojovým chemickým látkám ve Starém Městě pod Sněžníkem. Tento ústav bude umístěný v kasárnách postavených v roce 1937 a 1938 … ukládám vám.. Investiční úkol se všemi přílohami mi předložte do 25. února 1955“ . Byly stanoveny tabulkové počty a ústav měl být k tomuto účelu dobudován v letech 1957 – 1958. . Není známo, proč z projektu nakonec sešlo. Chemické vojsko nakonec do St. Města nakonec nepřišlo a tak se můžeme domnívat, že tuto roli převzal Vojenský chemický ústav v Těchoníně ( Orlické hory ).

Konec roku 1956 rozhodnul na více jak 40 let o osudu pevnostních kasáren. Byl zde zřízen vojenský výstrojní sklad ( součást 1. ÚVS Brno 6393 ). Od 1. 9. 1965 se skladový útvar stal pobočkou Ústředního skladu výstroje Jaroměř VÚ 8521.

Ve funkci velitele odloučené části se postupně vystřídali v letech 1956 – 1958 kpt. Jozef Pajchort, 1959 – 1979 mjr. Jan Petrla, 1980 – 1983 mjr. Král ( zastupován mjr. Táborským ), 1984 – 2001 mjr. Ing. Pavel Krátký.

31. 12. 2001, po odvozu několika set tun výstrojního materiálu do Brna a Jaroměře, útvar svoji činnost ukončil. Všichni byli propuštěni.  

Fotografie z roku 1953

Fotografie z roku 1968

Fotografie z dubna 1998

Fotografie ukazují stav v roce 2007

Objekt byl předán Vojenské ubytovací a stavební správě Olomouc ( VUSS). V březnu 2004 do původní velitelské budovy přesídlilo místní oddělení Cizinecké pohraniční policie ČR, ostatní objekty patří obci, která je pronajala k podnikání a některé budovy pro bydlení rómským spoluobčanům.

Při vzpomínce na pevnostní kasárna nelze nevzpomenout na krátkou existenci protiletadlové vojenské hlásky. Byla vybudována po válce a v letech 1948 – 1956 pravděpodobně patřila k protiletadlovému útvaru z Olomouce. Nachází se v blízkosti výkopové jámy pro StM S 35 ( kóta 797 m ). Tato budova byla doplněna dřevěnou rozhlednou podobnou trianglu a dále byly vykopány dvě pozorovací jámy. Spojení s útvarem bylo telefonní linkou přes nedaleké Malé Vrbno. Činnost byla pravděpodobně ukončena v létě 1956. Zůstala jen chata, ostatní bylo odstraněno. Z počátku patřila Státnímu statku ve St. Městě a jeho mysliveckému sdružení. Původní název Heluš byl změněn na Jelen. V 70. a 80. letech chatu využívala organizace pionýr a po revoluci se snažily získat chatu vojáci a staroměstská org. Junáku. Tehdy se zjistilo, že chata není vedena v žádné evidenci nemovitostí a proto jednání uvízla na její formální neexistenci ( analogie s bunkry ). Dnes je chata opuštěná, ale občas ji někdo opraví, ale stálého majitele nemá.

( Zdroj: Václav Černý, Vojenská posádka ve Starém Městě pod Sněžníkem, září 2004 )